Historické kalendárium
1. září 1969
V pondělí 1. 9. 1969 byl po rekonstrukci Interhotelu Palace na Gottwaldově třídě (dnes 28. října) znovu otevřen pro veřejnost také exkluzivní noční bar Boccaccio, jehož tradice zde trvala již od dob 1. Československé republiky. Původní kapacita byla po rekonstrukci radikálně snížena téměř o polovinu – z 240 na 130 míst. Moderní interiér byl realizován podle návrhu ostravského architekta Richarda Habarta. Vzhledem k tomu, že se jednalo o podnik nejvyšší cenové kategorie, návštěvníci museli platit na svou dobu značně vysoké vstupné 50,-Kč (dnes by to bylo vzhledem ke srovnání cen hrubým odhadem tisíc korun), do něhož však byla započtena i konzumace jídla a pití v poloviční hodnotě. Pro pobavení hostů byl k dispozici varietní program, který se skládal z několika tanečních čísel a obsahoval dokonce i striptýzové vystoupení. Poslední položka však byla vzhledem k nastupující normalizaci z programu brzy odstraněna.
2. září 1988
V pátek 2. září 1988 byl po sedmi letech výstavby slavnostně zahájen provoz nové budovy Střední průmyslové školy stavební na ulici Středoškolské v Ostravě-Zábřehu. Stavbu, jejíž celkové náklady dosáhly výše 30 milionů korun, provedl podnik Bytostav Ostrava. Škola, která sem přesídlila z Přívozu, získala na svou dobu velmi dobře vybavené laboratoře a učebny s výpočetní technikou opatřené osmibitovými počítači PMD-82, díky čemuž se okamžitě zařadila mezi nejmodernější školy v celém tehdejším Severomoravském kraji. Není bez zajímavosti, že na její výstavbě se podíleli brigádnicky také žáci i učitelé, kteří zde odpracovali několik desítek tisíc hodin.
5. září 1975
V ranních hodinách dne 5. září 1975 uvedl ředitel Městské telekomunikační správy v Ostravě František Řezníček do provozu nové informační středisko, jehož hlavním posláním bylo poskytovat obyvatelům Ostrava a Karviná informace o telefonních číslech. Do té doby mohl každý majitel telefonního přístroje v Ostravě zjistit telefonní číslo v podstatě jen dvěma způsoby; buďto doma z telefonního seznamu – pokud šlo o telefonní stanici v rámci tzv. Uzlového telefonního obvodu Ostrava (což byla asi polovina tehdejšího Severomoravského kraje), nebo na poště – pokud se jednalo o účastníka z jiné části Československa. Nyní stačilo jen vytočit číslo 120, a volající byl zařazen do fronty, aby mohl posléze zadat svůj požadavek operátorce. Veškeré podklady pro poskytované informace byly k dispozici ve formě mikrofilmů. Dobově podmíněné byly samozřejmě okolnosti vzniku střediska, realizovaného svépomocí „v rámci pracovního závazku k 30. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou“. Samotný provoz střediska však byl nemyslitelný bez západní techniky, kterou dodala švýcarská firma Alos.
Foto1: Inzerce baru Boccaccio v Ostravském večerníku z roku 1969.
Foto2: Zadní strana telefonního seznamu UTO Ostrava z let 1976-1977 s dostupnými čísly telefonní informační služby.
Zpracoval: Archiv města Ostravy