04/2026 Historické kalendárium

2. dubna 1912

Ve středu 2. dubna 1912 zemřel v Moravské Ostravě nečekaně ve věku pouhých 52 let oblíbený knihkupec a nakladatel Karel Mareš, člen Matice Ostravské, organizátor a významný podporovatel českého kulturního života ve městě. Pocházel z obce Radovesnice u Kolína, do Moravské Ostravy přišel v roce 1896 a než si zařídil samostatnou živnost, pracoval u knihkupce a tiskaře Rudolfa Papauschka. Jeho knihkupectví na Zámecké ulici, které provozoval od roku 1905, po převzal něm knihkupec Adolf Perout.

3. dubna 1978

V pondělí 3. dubna 1978 byla na Dimitrovově (dnes Nádražní) třídě v objektu bývalého kina Družba slavnostně otevřena vzorková prodejna výrobního družstva Dyhor Ostrava. Úkolem prodejny bylo umožnit zájemcům o nábytek lepší výběr podle vystavených vzorků a seznamovat s módním vývojem v nábytkářském průmyslu. V době, kdy v Ostravě neexistovaly žádné velkoprodejny nábytku, hrála prodejna tohoto druhu důležitou roli pro všechny, kteří si chtěli byt zařídit moderním nábytkem. Problémem však byl trvalý převis poptávky nad nabídkou, takže i nabízené zboží bylo zpravidla nedostatkové.

9. dubna 1911

V neděli 9. dubna 1911 zemřel v Opavě žurnalista a vydavatel listu Opavský týdenník Antonín Otáhal. Byl rodákem z obce Plešovec (dnes místní část Chropyně, okres Přerov), odtud i jeho pozdější básnický pseudonym A. O. Plešovský. Po absolvování gymnázia v Kroměříži studoval nejprve teologii na bohoslovecké fakultě v Olomouci, odtud přešel na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Nedostatek prostředků mu však neumožnil studia ukončit. Poté se krátce věnoval učitelství, avšak záhy zvolil nadobro dráhu žurnalisty. Vystřídal řadu působišť, přičemž jedním z nich byl také list Ostravice, který vydával v Moravské Ostravě spisovatel a žurnalista František Sokol Tůma. V roce 1895 se stal zodpovědným redaktorem Opavského týdenníku a později i jeho vydavatelem. V tomto listu věnoval velkou pozornost dění v celém rakouském Slezsku, ale zejména na Opavsku, Ostravsku a Těšínsku. 

10. dubna 1935 

Ve středu 10. dubna 1935 byla v budově Krajského soudu v Ostravě zahájena dražba knihovny bývalého generálního ředitele podniků Jana Larische-Mönnicha v Karviné JUDr. Karla Zajíčka, který byl o rok dříve odsouzen ke 4,5 letům těžkého žaláře za defraudaci finančních prostředků ve výši přes sedm milionů korun. Knihovna o 1390 svazcích obsahovala řadu vzácných a historicky cenných rukopisů i tisků, a proto se v porotní síni nacházeli zástupci několika univerzit, muzeí, a samozřejmě také antikváři. Nejdražší knihou, vydraženou hned první den za 1500 Kč, byla latinský rukopis o životě sv. Augustina, pocházející ze 14. století (nevíme přesně, o jaký titul šlo, ale lze se domnívat, že dnes by taková částka mohla být i v řádu statisíců, v závislosti na původu a fyzickém stavu). Autor článku, referujícího o této akci, si neodpustil rýpnutí do osoby Karla Zajíčka, který byl znám jako milovník dobrého jídla: „Mnohé z historických knih, z nichž vanul pach staroby, jsou velkolepě vypasené a v tomto směru bezděky vyvolávaly vzpomínky na jejich bývalého majitele. Oproti těmto několikakilovým bachráčům tísnily se zde i tři knížečky o málo listech, které bylo možno dostati za přijatelnou cenu – pouhou korunu“.

13. dubna 1895

V sobotu 13. dubna 1895 přinesl český list Ostravice zprávu o zkušební jízdě tzv. „bleskového vlaku“ z Vídně do Krakova, která proběhla počátkem téhož měsíce. Tyto vlaky měly jezdit rychlostí až 85 km za hodinu a na Moravě zastavovat pouze v Břeclavi, Přerově, Svinově a Přívoze. Cestu z Vídně do Krakova měly zvládnout za nevídaných šest hodin, přičemž dosavadní rychlovlaky, jedoucí pouze padesátikilometrovou rychlostí, potřebovaly na tuto trasu i s přestávkami více než sedmnáct hodin. „Povážíme-li, že ještě před padesáti lety vyžadovala cesta z Ostravy do Vídně povozem plných šest dnů, jest taková rychlost vymožeností, jaká našim předkům ani ve snu nenapadla. Za tu samou dobu, kdy dojedeme s dobrými koňmi v kočáře z Ostravy do Opavy, dojedeme tímto bleskovým vlakem z Ostravy do Vídně“, konstatoval pisatel článku.

22. dubna 1919 

byla vydána vyhláška správní komise města Moravské Ostravy v čele s jejím předsedou Janem Prokešem. Válečné strádání a nedostatek potravin v poválečné době podlomilo a oslabilo zdraví všech obyvatel, přičemž děti patřily k těm nejzranitelnějším skupinám. Obsahem vyhlášky bylo oznámení o přípravě vzniku nové organizace pro sociální službu, která měla usilovat o zlepšení výživy a zdraví dětí a mládeže. Do konce dubna 1919 se měli u své chlebové komise přihlásit ti, kteří měli děti do dvou roků a dále všechny kojící matky, které trpěly nedostatečnou výživou. Vedle péče o kojence a matky, mělo být zajištěno stravování chudých školních dětí.

23. dubna 1892 

se narodil v Zábřehu nad Odrou (dnes m. č. Ostravy) František Vrobel, budoucí malíř a ilustrátor knih pro dospělé a pro mládež. V letech 1919–1924 studoval na umělecko-průmyslové škole v Praze. Po absolvování školy odjel na studijní cestu do Belgie, Itálie, Německa a do Švýcarska. Po návratu z cest studoval na učitelském ústavu ve Slezské Ostravě a vzápětí nastoupil jako středoškolský profesor kreslení v Moravské Ostravě a později v Kroměříži, kde také 10. 5. 1953 zemřel. Byl autorem mnoha akvarelů, kreseb, knižní grafiky a více než jedno sto ilustrací pro dětské knihy a školní učebnice. Svými ilustracemi doprovodil například Erbenovu Kytici, Máchův Máj, Babičku Boženy Němcové, knihy Jindřicha Spáčila či regionální tisky.

24. dubna 1628      

se z dánského zajetí vrátil ostravský děkan Martin Regulinus. Ostrava byla dánskými vojsky hraběte Mansfelda obsazena v srpnu 1626. Mansfeldovo vojsko rabovalo a pustošilo. Ve městě se pro nepřítomnost faráře nemohly uzavírat sňatky. Zajetí a deportace ostravského děkana nebyla ničím mimořádným, dánská armáda v té době držela v zajetí několik kněží, kterých se zmocnila ve Vratislavi, Krnově a Opavě. Také v případě Martina Regulina, známého oblíbence kardinála Dietrichštejna, se počítalo s možností výměny za nekatolické kněze, které věznil Dietrichštejn. Kdy došlo k Regulinově vysvobození ze zajetí není jasno. Zdá se, že byl vyměněn za zajaté pastory spolu se čtyřmi jinými kněžími ještě v roce 1626. Do Moravské Ostravy se však ještě nemohl vrátit, protože tam byli stále Dánové.

 Zpracoval: Archiv města Ostravy