Historické kalendárium

pro týden od 26. července do 1. srpna

29. července 1921

V roce 1921 se majitelé domu na rohu ulic Hviezdoslavovy (dnes Šalounova) a Husitské (dnes Lidická) ve Vítkovicích, manželé Josef a Marie Jílkovi, rozhodli, že se pustí do podnikání v pohostinství.  V nároží domu zřídili odstraněním dělících přepážek kavárenskou místnost dlouhou téměř čtrnáct metrů s vchodem z Lidické ulice, s níž byla spojena vinárna. 29. července 1921 pak získala Marie Jílková koncesi, která ji opravňovala podávat pokrmy a pečivo, čepovat víno, ovocné víno, pivo v lahvích, jemné likéry, podávat kávu, čaj, čokoládu a jiné teplé nápoje a občerstvení a provozovat dovolené hry. Kavárna Čechie byla jednou ze tří kaváren fungujících v té době ve Vítkovicích. Nová majitelka domu, Zdenka Piechová, získala v r. 1934 hotelovou koncesi pro 12 pokojů, nově zřízených v prvním patře, které byly napojeny na ústřední topení a rozvod studené i teplé vody. Veřejnost tehdy podnik znala jako hotel a kavárnu Louvre. Po r. 1948 byl provoz hotelu zastaven.

29. červenec 1938

Moravskoslezský deník zveřejnil 29. července 1938 podobu vítězného projektu na stavbu tzv. Domu osvěty v Moravské Ostravě, který byl vyvrcholením dlouholetých snah ostravské kulturní veřejnosti o zbudování moderní koncertní síně, kterou město citelně postrádalo. Projekt architektů Čestmíra a Lubomíra Šlapetových měl několik částí. Na hlavní trakt s malým a velkým sálem navazovalo restaurační křídlo zakončené hotelovou věží s přilehlou restaurační zahradou a velkou podzemní garáží. Malý sál pro 400 osob s amfiteatrálním hledištěm měl sloužit jako divadelní studio, kino plastického filmu nebo síň k pořádání menších koncertů a přednášek. Ve velkém sále s 1300 místy pro diváky a koncertními varhanami se měly konat velké symfonické a vokální koncerty, ale také koncerty komorní hudby, sólové recitály, slavnosti, schůze, bankety a plesy. Oba sály se daly pomocí zásuvných stěn spojit v jeden prostor. Náklady na stavbu, která měla stát poblíž národního divadla, se odhadovaly na 6 milionů Kč. Válečné události bohužel uskutečnění projektu znemožnily.

1. srpen 1951

Dne 1. srpna 1951 byl v ostravské věznici po vykonstruovaném soudním procesu popraven štábní strážmistr Ladislav Cée (narodil se 27. února 1908 v Železném Brodě). Od poloviny 30. let sloužil v policejním sboru a jeho první a jedinou štací byla Ostrava. Podle obžaloby měl být členem asi sedmdesátičlenné skupiny pod vedením štábního strážmistra Jana Buchala, která organizovala státní převrat. Cée, Buchal a řada dalších zatčených byla aktivními členy Československé národně socialistické strany, jejíž likvidace byla jedním z cílů totalitního komunistického režimu. Hlavní líčení se konalo před senátem Státního soudu, oddělení Brno, za účasti vybraných zástupců dělnictva a mládeže v Čapkově sokolovně v Ostravě 17. – 21.  července 1950.  Obžalovací spis uvádí: „… Cílem… ozbrojeného puče bylo obsazení budovy rozhlasu v Ostravě, odkud měl být dán pokyn k povstání v celé republice, měly býti prohlášeny výzvy k vyslanectvím anglickému, americkému a francouzskému o poskytnutí vojenské intervence a k výhrůžnému varování Sovětského svazu, aby do věci nezasahoval.“ Čtyři dny krutého divadla v hysterické atmosféře nenávisti skončily vynesením rozsudků, z nichž čtyři byly absolutní. Žádost o milost pro Ladislava Cée byla prezidentem Gottwaldem zamítnuta. Původní rozsudek byl zrušen až v roce 1990 a v roce 1997 bylo Céemu uděleno čestné občanství města Ostravy.

Obrazový doprovod

Projekt Domu osvěty, bratři Šlapetové, 1938

Kavárna Louvre, Vítkovice, 1932

 

Zpracoval: Archiv města Ostravy