Historické kalendárium
14. července 1945
Dne 14. 7. 1945 byl vydán tajný oběžník bezpečnostního referátu expozitury Zemského národního výboru v Ostravě, v kterém byly bezpečnostní orgány varovány, že je „naprosto nepřípustné a bude přísně soudně stíháno jakékoli týrání, mučení, pracovní přepínání, zabraňování ve spánku, vyhrožování a zastrašování, zneužívání žen apod." Podnětem k vydání této tajné instrukce byly nezákonnosti, týrání a případy násilných úmrtí, ke kterým docházelo v internačních a pracovních táborech Němců a oprávněná kritika nekomunistického tisku požadující nesmlouvavou očistu Národní stráže bezpečnosti. Do Ostravy dokonce 15. listopadu 1945 přijela vyšetřovací komise ministerstva vnitra a zřejmě na základě jejího zjištění byl odvolán i zemský náčelník kpt. V. Sedlář.
17. července 1925
V Moravské Ostravě se dne 17. 7. 1925 narodil akademický sochař a medailér, zasloužilý umělec Vladislav Gajda. Pocházel z rodiny výtvarně nadaného horníka a italského legionáře, vyučil se kamenosochařem, po válce studoval na Státní průmyslové škole sochařské a kamenické v Hořicích a v letech 1949–1954 absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze. Původně se věnoval hlavně figurální tvorbě, později i abstraktní a dekorativní plastice a reliéfům. Je např. autorem Hřbitovní stély ve Slezské Ostravě, výzdoby průčelí i interiéru VŠB. Jeho dílo odráželo nejen tradice průmyslového a dělnického Ostravska, ale i sociálně kritická témata. Jednou z prvních Gajdových ostravských realizací byl Milicionář, osazený na dnešním Masarykově náměstí v r. 1962 a jako symbol komunistického režimu odstraněný v prosinci 1989.
17. července 1950
V Ostravě byl 17. července 1950 zahájen největší z následných politických procesů navazujících na monstrproces s dr. Miladou Horákovou. Státní soud tehdy žaloval 89 osob, takže proces musel být rozdělen do čtyř skupin. Všechna přelíčení probíhala veřejně v Čapkově sokolovně a v porotní síni ostravského krajského soudu za účasti vybraných zástupců dělnictva a mládeže. Průběh procesu byl vysílán rozhlasem a dokonce tlampači přenášen do celého města. Podle scénáře vypracovaného státní bezpečností (StB) měli obžalovaní připravovat plán ozbrojeného puče, který by se z Ostravy rozšířil na území celé republiky. V procesu byly vyneseny čtyři rozsudky smrti a týž počet obžalovaných byl odsouzen na doživotí. Ostatní tresty zněly na jeden až 25 let žaláře. Poprava čtyř odsouzených byla provedena na dvoře justičního paláce v Ostravě 1. srpna 1951. Odvolání k Nejvyššímu soudu v Praze bylo zamítnuto. „Tvrdá pěst dělnické třídy" dopadla i na rodinné příslušníky odsouzených.
19. července 1945
Deník Čs. demokracie přinesl 19. 7. 1945 zprávu, že se do Ostravy vrátil větší počet Němců, kteří měli být vysídleni do Německa. Transport, který byl vypraven 2. července ze svinovského nádraží do sovětského okupačního pásma, nebyl vůbec organizačně připraven. „Po pětidenní jízdě, za níž hodně starců a dětí zemřelo" dojel k Berlínu, avšak ve válkou zbídačeném a rozbombardovaném území vysídlence neměl kdo převzít a postarat se o jejich základní životní potřeby. „Chodili tedy žebrat, ale všude byli odmítáni. Nikde neměli pro ně ani chleba, ani práci. Tábořili po lesích, kde je pak našli vojáci a vrátili je zase do Ostravy. A teď co s nimi?", ptal se redaktor listu a dodal, že „někteří z nich si stěžují, že v Ostravě chodí volně Němci, kteří natropili hodně zla, kdežto jiní trpí za ně."
Foto:
Akademický sochař Vladislav Gajda (1925–2010) ve svém ateliéru v Třebovicích v roce 2000.
Zpracoval: Archiv města Ostravy