Historické kalendárium

pro týden od 2. února do 8. února

2. únor 1970

Dne 2. 2. 1970 zemřel v Praze Jaroslav Vogel, dirigent, skladatel a hudební vědec. Narodil se 11. 1. 1894 v Plzni, studoval gymnázium a zároveň se učil hře na housle. Hudební vzdělání získal v Mnichově, Paříži a na konzervatoři v Praze. Po návratu z vojenské služby jej osud poprvé zavál do Ostravy, kde se stal kapelníkem opery Národního divadla Moravskoslezského (1919–1923). Po angažmá u České filharmonie a v plzeňském divadle se v roce 1927 vrátil do Ostravy, kde se stal na šestnáct sezon šéfem opery, zapojil se do kulturního života (Kruh přátel vážné hudby). Ve spolupráci s Josefem Schreibrem a Otou Pavlouskem založil v roce 1934 Spolek pro komorní hudbu v Moravské Ostravě. Vogel udržoval kontakty se  skladateli Paulem Hindemithem a Sergejem Prokofjevem. V roce 1964 byl jmenován zasloužilým umělcem.

5. únor 1930

Dne 5. 2. 1930 vyšlo první číslo závodního časopisu Vítkovák. Jeho vydání bylo odrazem hospodářských, politických a sociálních poměrů na Ostravsku. Stal se nástrojem KSČ a Rudých odborů k masovému informování a organizování dělníků na pracovištích Vítkovických železáren, v jejich boji za zlepšení pracovního postavení, zvýšení mezd a zavedení státních podpor v nezaměstnanosti. Statistická čísla o prodeji novin hovoří o jejich vzrůstající oblibě. Prvního čísla se prodalo 2400 ks, u 4. čísla byl náklad 5000 kusů první den rozebrán. Mezi redaktory Vítkováka patřili Vojtěch Dolejší, Alexandr Bubeníček, Viktor Synek nebo Gustav Kliment. V redakci pracovali Josef Trnka, Albert Kučera a Emil Říman. Závodní časopis Vítkovák byl dáván za vzor ostatním závodům v kraji i v rámci ČSR.

4. únor 1959

Na základě zákona č. 74/1958 Sb. o trvalém usazení kočujících osob přistoupilo město Ostrava v termínu 4., event. 5. 2. 1959 k provádění soupisu trvale neusazených obyvatel nad 15 let. V § 3 zákona byly stanoveny trestní sankce pro ty, kdo při kočování setrvají, ačkoliv jim „byla poskytnuta pomoc k trvalému usídlení“. Provinilcům hrozil trest odnětí svobody na 6 měsíců až 3 léta. Úřady předpokládaly, že k datu 31. 12. 1958 bylo v kraji 118 kočovných a asi 1060 polokočovných obyvatel. Nejvyšší počet zapsaných zaznamenal okres Ostrava-město (709 polokočovných a 41 kočovných osob). Soupisy prováděly národní výbory, zapisovaná osoba měla předložit osobní doklady, pokud je neměla, odhadl lékař její stáří a komise zapsala do archů odhadnutý rok narození, nacionálie a zaměstnání. Důležitou otázkou bylo, kde se hodlá dotyčná osoba usadit, neboť se napříště nesměla vzdálit bez vědomí NV z místa trvalého pobytu. Aby toho úřady dosáhly, měli být do února 1959 vykoupeni nebo odebráni koně, likvidovány vozy a maringotky kočovníků. Opatření však narazilo na naprostý nedostatek vhodných bytů. Úřady jej řešily jednoduše, nařídily uřezat dopravním prostředkům kola a postavit je na špalky.

Popisek k ilustraci:
Novinový článek z února 1959 k zákonu o trvalém usazení kočujících osob.

Připravil Archiv města Ostravy