Historické kalendárium
26. června 1993
V Ostravě zemřel hudební skladatel a rozhlasový pracovník Miroslav Klega (narodil se 6. března 1926 v Ostravě). Pocházel z rodiny významného ostravského lékaře, vychován byl v rodině strýce, spisovatele Vojtěcha Martínka. Po studiích na pražské a bratislavské konzervatoři se v roce 1952 natrvalo vrátil do Ostravy. Nejprve působil jako dramaturg zdejší opery a tajemník Svazu čs. skladatelů. Spolu s R. Kubínem stál u zrodu ostravské konzervatoře, na níž od roku 1955 vyučoval. V letech 1967 - 1973 byl jejím ředitelem. Jeho úspěšná pedagogická činnost byla v době normalizace v 70. letech násilně přerušena. Později působil jako redaktor a režisér hudebních pořadů v ostravském rozhlase. Začátkem 90. let zasáhl do politického života jako poslanec České národní rady. Klegovo skladatelské dílo není velké rozsahem, ale upoutá nekonvenčností a invenční nápaditostí.
27. června 1968
V Literárních listech, Mladé frontě, Práci a Zemědělských novinách byl uveřejněn manifest „2000 slov“. Z Ostravy jej podepsali jen tři lidé: proděkan Pedagogické fakulty v Ostravě doc. PhDr. Alois Knop, primář chirurgického oddělení Městské nemocnice v Ostravě doc. MUDr. Vojmír Ševčík a primář 1. interní kliniky Krajské nemocnice v Ostravě doc. MUDr. Jiří Velemínský. Autorem byl spisovatel Ludvík Vaculík a už to zaručovalo, že to byl dokument působivý, každé jeho slovo bylo dobře voleno. Bylo nepochybné, že autor chtěl především vyjádřit obavu, že celý obrodný proces může být zabrzděn a ohrožen proto, že uvnitř KSČ je příliš mnoho konzervativců, stoupenců staré totalitní diktatury. Jasně byla také formulována obava, že by mohlo dojít k sovětské vojenské intervenci. Hysterie, která byla kolem výzvy Dva tisíce slov vzápětí rozpoutána, nevězela v jejím samotném textu, ale v tom že v Československu koncem června 1968 nebyly demokratické poměry. Neexistoval pluralitní politický systém, kde je uplatňování různých zájmů a názorů takovouto formou běžné a politická reprezentace se necítí být podstatněji zasažena, tím méně politicky ohrožena.
30. června 1943
Byl z Ostravy vypraven transport Židů do Terezína. Byl to již pátý transport. Deportoval hlavně starce ze židovského starobince. Další, šestý transport ze 4. března 1945, byl složen z osob ze smíšených manželství. Oba poslední transporty se skládaly ze 124 židů, z nichž zemřelo 35 v Terezíně a 25 v dalších koncentračních táborech. Hromadné transporty ostravských židů nebyly vypravovány bez obtíží. Někteří židé totiž neuposlechli rozkazu k deportaci a volili raději dobrovolnou smrt, než aby podstoupili cestu, z níž nebylo stejně návratu. Sebevraždy židů ostravské gestapo nepovažovalo v té době za nic mimořádného a bralo je téměř s uspokojením na vědomí.
1. července 1888
Byla zakoupena Žofínská huť a začleněna do Vítkovických železáren. Ihned byla provedena oprava obou vysokých pecí a současně se začalo se stavbou pece třetí. Do provozu byla dána v roce 1889 a dávala denně asi 120 tun surového železa. První vysoká pec Žofínské huti byla v době své stavby největší vysokou pecí v Rakousku. Ještě v osmdesátých letech 19. století se svou kapacitou rovnala vítkovické peci č. 1. Podobná byla druhá pec Žofínské huti. Obě pece vyráběly pudlovací železo, kdežto pec č. 3 železo slévárenské.
Foto: Žofinská huť.
Zpracoval Archiv města Ostravy
26. června 1993
V Ostravě zemřel hudební skladatel a rozhlasový pracovník Miroslav Klega (narodil se 6. března 1926 v Ostravě). Pocházel z rodiny významného ostravského lékaře, vychován byl v rodině strýce, spisovatele Vojtěcha Martínka. Po studiích na pražské a bratislavské konzervatoři se v roce 1952 natrvalo vrátil do Ostravy. Nejprve působil jako dramaturg zdejší opery a tajemník Svazu čs. skladatelů. Spolu s R. Kubínem stál u zrodu ostravské konzervatoře, na níž od roku 1955 vyučoval. V letech 1967 - 1973 byl jejím ředitelem. Jeho úspěšná pedagogická činnost byla v době normalizace v 70. letech násilně přerušena. Později působil jako redaktor a režisér hudebních pořadů v ostravském rozhlase. Začátkem 90. let zasáhl do politického života jako poslanec České národní rady. Klegovo skladatelské dílo není velké rozsahem, ale upoutá nekonvenčností a invenční nápaditostí.
27. června 1968
V Literárních listech, Mladé frontě, Práci a Zemědělských novinách byl uveřejněn manifest „2000 slov“. Z Ostravy jej podepsali jen tři lidé: proděkan Pedagogické fakulty v Ostravě doc. PhDr. Alois Knop, primář chirurgického oddělení Městské nemocnice v Ostravě doc. MUDr. Vojmír Ševčík a primář 1. interní kliniky Krajské nemocnice v Ostravě doc. MUDr. Jiří Velemínský. Autorem byl spisovatel Ludvík Vaculík a už to zaručovalo, že to byl dokument působivý, každé jeho slovo bylo dobře voleno. Bylo nepochybné, že autor chtěl především vyjádřit obavu, že celý obrodný proces může být zabrzděn a ohrožen proto, že uvnitř KSČ je příliš mnoho konzervativců, stoupenců staré totalitní diktatury. Jasně byla také formulována obava, že by mohlo dojít k sovětské vojenské intervenci. Hysterie, která byla kolem výzvy Dva tisíce slov vzápětí rozpoutána, nevězela v jejím samotném textu, ale v tom že v Československu koncem června 1968 nebyly demokratické poměry. Neexistoval pluralitní politický systém, kde je uplatňování různých zájmů a názorů takovouto formou běžné a politická reprezentace se necítí být podstatněji zasažena, tím méně politicky ohrožena.
30. června 1943
Byl z Ostravy vypraven transport Židů do Terezína. Byl to již pátý transport. Deportoval hlavně starce ze židovského starobince. Další, šestý transport ze 4. března 1945, byl složen z osob ze smíšených manželství. Oba poslední transporty se skládaly ze 124 židů, z nichž zemřelo 35 v Terezíně a 25 v dalších koncentračních táborech. Hromadné transporty ostravských židů nebyly vypravovány bez obtíží. Někteří židé totiž neuposlechli rozkazu k deportaci a volili raději dobrovolnou smrt, než aby podstoupili cestu, z níž nebylo stejně návratu. Sebevraždy židů ostravské gestapo nepovažovalo v té době za nic mimořádného a bralo je téměř s uspokojením na vědomí.
1. července 1888
Byla zakoupena Žofínská huť a začleněna do Vítkovických železáren. Ihned byla provedena oprava obou vysokých pecí a současně se začalo se stavbou pece třetí. Do provozu byla dána v roce 1889 a dávala denně asi 120 tun surového železa. První vysoká pec Žofínské huti byla v době své stavby největší vysokou pecí v Rakousku. Ještě v osmdesátých letech 19. století se svou kapacitou rovnala vítkovické peci č. 1. Podobná byla druhá pec Žofínské huti. Obě pece vyráběly pudlovací železo, kdežto pec č. 3 železo slévárenské.
Foto: Žofinská huť.
Zpracoval Archiv města Ostravy