Historické kalendárium

pro týden od 29. června do 5. července

30. červen 1994

V Ostravě byla po 212 letech ukončena těžba kamenného uhlí. Důvodem byl růst nákladů na jeho dobývání v obtížně dostupných slojích v ostravské části revíru a tím ztráta schopnosti cenové konkurence ostravského uhlí na liberalizovaném trhu. Jen za rok 1990 činila ztráta ostravských šachet při vytěžení 3,1 milionu tun uhlí 1,5 miliardy Kčs. Zatímco manažeři akciové společnosti Ostravsko-karvinské doly považovali zavření ostravských šachet za nezbytnou nutnost pro ekonomické udržení podniku, horničtí odboráři jejich rozhodnutí ostře kritizovali. Havíři uspořádali v den vytěžení posledního vozíku na Dole Odra v Přívoze (původně František, později Gen. Svoboda a Vítězný únor) smuteční tryznu za uzavřené ostravské doly, při níž přinesli v otevřené rakvi čtyři kusy uhlí k soše Horníka před ředitelstvím OKD na Prokešově náměstí, kde položili věnce, zapálili svíčky a zazpívali hornickou hymnu. Na území dnešní Ostravy fungovalo od roku 1782 postupně 55 dolů.

1. červenec 1960

V rámci rozsáhlejší územně správní reformy byly k Ostravě nově připojeny obce Bartovice a Martinov a po tříletém odloučení se opětovně stala součástí města také Hrabová (poprvé připojena 1941). Celkový počet obyvatel Ostravy se touto integrací zvýšil o 7492 lidí a územní rozloha se rozšířila o 19,24 km2. Jednalo se převážně o zemědělské obce s 1413 hektary polností, které tvořily potřebné agrární zázemí průmyslové aglomerace. Martinov však už v té době hrál také důležitou roli z hlediska lokalizace lehkého průmyslu (masokombinát, respektive potravinářské závody) a dopravní infrastruktury (dílny Dopravního podniku města Ostravy). V pozdějších letech byly části Martinova a Hrabové zahrnuty rovněž do urbanistické přípravy bytové výstavby sídlištního typu.

2. červenec 1917

Při prvním významném vystoupení čs. legií na východní frontě v bitvě u Zborova (dnes Ukrajina), kterým si čs. vojáci vydobyli velký respekt a uznání ruského velení, padl přívozský rodák Emil (Milan) Podmol. Pocházel z rodiny železničáře a vyučil se soustružníkem ve strojírně Antona Langera v Moravské Ostravě. V roce 1913 byl povolán k rakousko-uherské armádě a se 100. pěším plukem byl odvelen do Krakova. Po vypuknutí první světové války se dostal hned v srpnu 1914 do ruského zajetí. V prosinci téhož roku vstoupil v Tarnově do České družiny. Byl vyznamenán Křížem sv. Jiří IV. a III. stupně a z prostého vojína postupně dosáhl hodnosti praporčíka. V červnu 1917 se stal velitelem 6. roty 2. praporu 1. čs. pluku Mistra Jana Husa, kterou vedl u Zborova do útoku. Spolu s ostatními padlými spolubojovníky byl pohřben do Mohyly bratří u vesnice Cecová (dnes Kalynivka). Posmrtně byl v rámci ruské armády vyznamenán za hrdinství a povýšen na podporučíka, v čs. armádě mu byla roku 1923 in memoriam udělena hodnost kapitána.

Popisek k ilustraci:
Poslední vozík černého nerostu, s nímž je nerozlučně spojena novodobá historie Ostravy, byl vytěžen na dole Odra v Přívoze. Tím definitivně skončilo uhelné dolování nejen na této jámě, založené roku 1852, ale i v celé ostravské pánvi.

Připravil Archiv města Ostravy