Ostrava připravuje komplexní rekonstrukci jediného krematoria v kraji

Vybrán byl návrh společnosti Meerkatelier z jedenácti prací, splňujících soutěžní podmínky. Vítězné architektonické řešení respektovalo původní podobu budovy, přineslo však její potřebnou modernizaci, objekt bude výjimečný jak architektonicky, zachovává pietu místa a jeho důstojnou, reprezentativní podobu.  V letošním roce by měla být dokončena projektová dokumentace. Samotnou rekonstrukci pak předpokládáme v letech 2026 či 2027, práce budou probíhat po dobu asi dvou let. Aktuální náklady rekonstrukce tohoto zařízení jsou nyní definovány ve výši zhruba 200 milionů korun bez DPH.

„Stavebním záměrem je změna stávající stavby spočívající v přístavbách, nástavbách, zvýšení atik i dalších stavebních úpravách krematoria. Zázemí pro smuteční hosty a rodinu budou odstraněna a nahrazena přístavbami. Přístavbou je také kryté sloupořadí, přístupová schodiště a rampy v přední části a zvětšení přestřešení hospodářského dvora v zadní části krematoria. Nedojde tak ke změnám v charakteru území. Rekonstruovaná budova krematoria by po úpravách měla vypadat jako novostavba, několik objektů bude spojeno vizuálně v jeden celek a bude dostatečně reprezentativní a důstojné pro průběh posledního rozloučení. Převážná část technického a technologického zařízení, s výjimkou stávajících kremačních linek a rozvodů kanalizace pod úrovní podlahy, bude nově pořízena. Scházet nebude nové požárně bezpečnostní zařízení či audiovizuální technika nebo zařizovací předměty,“ popisuje náměstek primátora pro investice Břetislav Riger.

Konečná vnější podoba budovy krematoria je založena na kombinaci ploch prosklených a betonových ve světle šedé barvě. Objemově vynikají zejména smuteční síně, ústřední a boční, jejich velkoplošné prosklení je výrazně lemováno a redukováno pomocí slunolamů. Výraznější proměnou projde pohledově neveřejná provozní část, stávající provoz spalovacích pecí bude sloučen do rozšířené spalovací haly, rozšířena bude i chladírna. Součástí rekonstrukce jsou úpravy parteru v okolí budovy, zejména v její veřejné vstupní části.  Během rekonstrukce bude zachován provoz krematoria s minimálně dvěma kremačními linkami a související administrativou. Pro první fázi výstavby budou zřízeny dočasné stavby náhradního zázemí pro zaměstnance zajišťující provoz. Stavba nebude po celou dobu rekonstrukce využívána veřejností.

„V návaznosti na stáří zařízení, provozovaného pro celý kraj víc jak 50 let, stejně jako s ohledem na původně používané materiály generující náklady na energie, bylo zapotřebí dodatečných úprav, směřujících k úsporám energií. Řešena je instalace fotovoltaické elektrárny i hospodárné nakládání s vodami v krajině, nově bude zřízena retenční nádrž, zachycující srážkové vody ze všech střech s následným využitím na zálivku zeleně v parteru krematoria a jako zdroj vody pro vodní prvek, který bude rovněž nově vybudován. Řešeny jsou i další úpravy v souvislosti s provozem, např. vybudování nových parkovacích míst pro smuteční hosty, rekonstrukce kanalizační stoky v celkové délce 495 metrů, a to bezvýkopovou sanací – zatažením bezešvého rukávce, rozšíření zpevněných ploch dvora a další,“ vysvětluje náměstek pro životní prostředí Aleš Boháč. 

Předchůdcem aktuálně využívaného krematoria bylo krematorium, situované na starém městském hřbitově, které bylo slavnostně otevřeno 1. února roku 1925 jako první na Moravě a šesté v Československé republice. O stavbě krematoria uvažovala tehdejší městská rada již před rokem 1918. Příčinou byly poměry na městském hřbitově, jílovitá půda a vysoká hladina spodní vody. Propagátorem myšlenky krematoria byl žurnalista Bedřich Čurda-Lipovský, později ředitel pohřebního ústavu Krematorium. O stavbu se zasadil rovněž starosta Jan Prokeš. Podoba pozdější dominanty městského hřbitova, městského krematoria, měla vzejít rovněž z architektonické soutěže, jejíž vypsání schválila správní komise města Moravské Ostravy v dubnu 1919. Reagovala na vydání zákona o fakultativním pohřbívání ohněm z prvního dubna roku 1919, neboť do té doby nebylo na základě stále platné rakouské legislativy pohřbívání žehem možné. Tato architektonická soutěž nebyla úspěšná, žádný z devíti zaslaných návrhů porotu neoslovil, všechny byly vyhodnoceny jako nákladné. V roce 1921 vyzval městský stavební úřad k vypracování plánů pražského architekta Františka Mencla, rovněž propagátora pohřbu žehem. Úkolu se zhostil spolu s architektem Vlastislavem Hofmanem. Po dokončení se městské krematorium stalo jedním z městských podniků. Rentabilního provozu bylo dosaženo již v roce 1929. V letech 1931 a 1932 bylo krematorium doplněno o kolumbárium, v roce 1936 byla přistavěna druhá kremační pec. Nejvýznamnější poválečnou stavební úpravou bylo v roce 1958 převedení dosavadního vytápění kremačních pecí koksem na vytápění plynové. V padesátých letech minulého století bylo rozhodnuto o zrušení městského hřbitova. Unikátní kubistická stavba byla v roce 1979 zdemolována. Dnes je v této lokalitě sad Dr. Milady Horákové.