Kupelwieser se vrátil do Vítkovic

Letos v červenci uplynulo 140 let od chvíle, kdy se syn slavného malíře a profesora vídeňské akademie výtvarných umění Leopolda Kupelwiesera ujal funkce generálního ředitele Vítkovických železáren. V roce 1876 málokdo tušil, jak tehdy 33letý absolvent báňské akademie v Leobenu významně ovlivní prosperitu železáren a zapíše se nesmazatelně také do vzhledu a fungování tehdejší obce a pozdějšího města Vítkovic, do životů zaměstnanců, jejich rodin a všech Vítkováků.

Kupelwieser díky systémovým výrobním změnám a modernizaci provozů Vítkovice vrátil mezi prosperující firmy. Na svou dobu osvícený, dnešním úhlem pohledu manažer, věděl, že neméně důležitá je péče o zaměstnance, rozvoj sociální a zdravotní péče o ně a jejich rodiny. Zahájením výstavby tzv. Nových Vítkovic s domy a byty pro dělníky a úředníky předběhl svou dobu. K závodu patřily také tržnice, nemocnice, hotel, ale třeba také sirotčinec. V době Kupelwieserova ředitelování se počet obyvatel Vítkovic rozrostl nad 10 tisíc. Přesto, že v roce 1893 odešel pro neshody s majiteli železáren z čela firmy a některé své projekty nedokončil, zařadil se mezi „nesmrtelné“ osobnosti Vítkovic a města Ostravy.

Mezi osobnostmi, které byly přítomny slavnostnímu aktu nechyběl generální ředitel Vítkovice a. s. Libor Vitásek a vítkovický farář páter Anton Rusnák, který přednesl zdravici biskupa Františka V. Lobkowicze. Představitelé Ostravy-Vítkovic současně s pamětní deskou Kupelwieserovi představili erb městského obvodu, který nahradil původní, léty opotřebovaný znak. Autorem desky i erbu je ostravský výtvarník Marek Pražák.