Historické kalendárium
17. prosinec 1918
Konala se poslední schůze německého městského výboru Moravské Ostravy, zvoleného ještě před říjnovým převratem 1918. Na ní se všichni jeho členové a náhradníci konečně vzdali svých funkcí. Dlouho nemínili vzít na vědomí změněné státoprávní a národnostní poměry a jen důrazné sdělení Okresního národního výboru v Moravské Ostravě, že hodlá přikročit k demokratizaci obecních správ, je přinutilo uznat novou politickou realitu. Neodpustili si však přijmout usnesení, ve kterém uvedli, že k rozpuštění městského výboru není zákonného důvodu a počet mandátů v nové správní komisi je pro německé zástupce nedostatečný.
20. prosinec 1919
Zemřel Adalbert Johanny, lékárník a starosta Moravské Ostravy (narodil se 11. 7. 1846 v Moravské Ostravě). Byl synem majitele tehdy jediné moravsko-ostravské lékárny „U Zlaté koruny" Severina Johannyho. Vystudoval chemii a farmacii ve Vídni a získal v těchto oborech doktorát a magisterský titul. V roce 1869 převzal po otci lékárnu a stal se tak jedním z mála lékárníků v rakousko-uherské monarchii, kteří disponovali takto fundovaným vzděláním. Veřejného života se účastnil jako náhradník obecního výboru (1873), ale již v roce 1876 byl zvolen přímo do sboru radních a 9. 7. 1888 se stal po volbě všemi hlasy starostou Moravské Ostravy. 2. 7. 1890 zvítězil ve volbách na místo poslance moravského zemského sněmu za městskou volební skupinu Moravská Ostrava, Místek a Brušperk. V zemském sněmu setrval pak až do roku 1902. V době jeho působení ve funkci starosty byly otevřeny první tramvajové linky do Přívozu, Vítkovic a Mariánských Hor (1894, 1899), vystavěna veřejná nemocnice na Fifejdách (dokončena 1898), zřízena městská vodárna v Nové Vsi (1890) a započalo se s elektrifikací města. Za své zásluhy na poli komunální politiky obdržel 1895 rytířský kříž řádu Františka Josefa, byl jmenován čestným občanem města a nová ulice v Moravské Ostravě byla pojmenována Johannyho třídou (dnešní Sokolská třída). Johanny setrval v úřadě do roku 1901, kdy odmítl znovu kandidovat ze zdravotních důvodů. Svůj podíl na rezignaci měla však patrně i jeho účast na slavnostním otevření Polského domu v Moravské Ostravě (1900), z níž udělaly německé listy aféru a obvinily ho ze zrady němectví. Johanny prodal lékárnu, kterou žádný z jeho synů nehodlal převzít, a odstěhoval se do městečka Klosterneuburg (Rakousko); zároveň se zcela stáhl z veřejného života do ústraní. Dlouhá léta strávil jako soukromník v penzi, a to nejprve v Klosterneuburgu a posléze ve Vídni. V roce 1919 přijel na návštěvu z Vídně do Slezské Ostravy za synem Herbertem, u něhož pobyl několik týdnů. 20. 12. 1919 zde skonal nečekaně v důsledku mrtvice a byl o tři dny později pohřben do rodinné hrobky na moravsko-ostravském hřbitově.
21. prosinec 1434
K tomuto dni je datována listina Boleslava, knížete Opolského, pro moravskoostravského mlynáře Hanuše, kterou se Prostřední mlýn, označovaný jako mlýn u Hrabovské brány, svěřuje do jeho vlastnictví. Další dva mlýny ležely na předměstích (tedy za městskými hradbami města Moravské Ostravy), a to Horní mlýn na Vítkovickém předměstí a Dolní mlýn na Přívozském předměstí.
Připravil Archiv města Ostravy