Historické kalendárium
1. srpen 1845
Dne 1. 8. 1845 zemřel v Moravské Ostravě zednický mistr a stavitel Jan Michna (nar. kolem r. 1788). Jeho pobyt na Ostravsku je doložen od 20. let 19. století. V roce 1823 byl inkorporován jako zednický mistr v cechu zedníků a kameníků v Paskově, avšak v roce 1829 se dal inkorporovat „pro lepší svůj užitek“ jako zednický mistr do cechu kovářů, kolářů a sdružených řemesel v Moravské Ostravě. V následujícím roce získal zakázku na stavbu válcovny železa Rudolfovy huti ve Vítkovicích. V roce 1833 postavil novou farní budovu v Moravské Ostravě a v letech 1835–1839 stavěl jednopatrovou budovu staré moravskoostravské radnice s kašírovaným druhým patrem a podloubím. Radnice měla tehdy v přízemí šest místností a jednu světnici ve věži. Kromě toho Jan Michna prováděl ve 30. a 40. letech 19. století četné přestavby měšťanských domů ve městě. Byl dvakrát ženatý, poprvé s Barborou Gibelovou z Pohořelic, podruhé s Apolonií Urbančíkovou, dcerou ostravského měšťana.
2. srpen 1297
Dne 2. 8. 1297 došlo v Moravské Ostravě k uzavření smlouvy mezi olomouckým biskupem Dětřichem (1281-1302) a těšínským knížetem Měškem a jeho bratrem opolským knížetem Boleslavem o hranici mezi Moravou a Těšínskem. Pro příště měla být zemská hranice tvořena tokem řeky Ostravice. Tam, kde se řeka dělila na ramena, měl být hranicí hlavní tok. Budoucí změny řečiště neměly mít na průběh hranice vliv. Smlouva je však pozoruhodná pro dějiny Ostravy tím, že obsahuje první písemnou zmínkou o zeměpanském hradu Landek. Postavili ho za krále Přemysla Otakara II., pravděpodobně po nepřátelském vpádu polských vojsk na naše území v roce 1253. Dále je zde první nepřímá zmínka o Slezskoostravském hradu, jehož kastelán Heřman, řečený Speher, svědčil při tomto důležitém právním aktu. Do třetice se zde poprvé píše o vesnici Hrabová (Grabow), ležící jižně od Moravské Ostravy, která tehdy patřila k zemědělským osadám ostravského venkovního obvodu.
4. srpen 1880
Dne 4. 8. 1880 postihla Ostravu jedna z největších katastrof v dějinách města. Povodeň, která se přihnala po řece Ostravici, zaplavila téměř celou Ostravu. V centru města byla zatopena řada ulic, rozbouřená voda se nedostala jen na hlavní náměstí a přilehlá prostranství kolem kostela sv. Václava. Okrajové části města Moravské Ostravy byly téměř zatopeny, stovky lidí se tísnily na střechách domů. Obyvatelé tehdy prožili jedny z nejstrašlivějších dní a nocí. Živelní katastrofu dovršil požár Dinglerovy továrny na parafín (stála v místě dnešního Bezručova sadu), která byla zatopena do výše 1,4 m. Jeho uhašení nebylo možné, a proto byl objekt ponechán svému osudu. Ve městě tak bylo cítit kromě pronikavého zápachu plynu, který unikal z poškozeného plynového vedení (i městská plynárna byla pod vodou), také zápach hořícího petroleje. Celkové škody byly odhadnuty na 60 tisíc zlatých. Počet obětí se zjistit nepodařilo.