Statutární město Ostrava - oficiální portál
  • Velikost písma:
  • A
  • A
  • A

Osobní nástroje

Dopravně znalostní soutěž

Poslední změna: Středa 07.05.2014 09:53 - Adámek Richard vypršelo

logo aktiv besipNa svých cestách se každý řidič či spolujezdec může setkat s dopravní nehodou, při které dojde k poranění osob. Protože rozdíl mezi životem a smrtí může být i jen pár sekund a příjezd záchranné služby může být i v desítkách minut, je každý člověk povinen v rozsahu svých možností poskytnout raněným první pomoc. Protože však výzkumy ukazují, že ne každý člověk si je jistý v poskytování první pomoci a když už si jistý je, tak může postupovat dle již překonaných pouček a pravidel, zaměřili jsme letošní Dopravně znalostní soutěž ve spolupráci se Záchranným týmem ČČK Ostrava na postupy zvládání dopravních nehod. Při tvorbě otázek jsme postupovali dle revidovaného vydání Standardů první pomoci Českého červeného kříže z roku 2012

Uvedené Standardy neslouží jen pro úspěšné vyplnění následujícího testu, ale mohou Vám pomoci při řešení různých krizových stavů, s kterými se člověk může denně potkat nejen na silnicích.

Přečtěte si je!


Vylosování výherců věcných cen

 

Dne 7.5.2014 byly vylosování výherci dopravně znalostní soutěže:

1. místo - notebook 

Pavla Pokorná, Ostrava Vyškovice

2. místo - tablet

Ivo Krmášek, Ostrava Zábřeh

3. místo - turistická GPS navigace

Ondřej Zatloukal, Ostrava Dubina

4. místo - chytrý telefon

Petra Adámková, Ostrava Hrabůvka

5. místo - MP3 přehrávač

Alena Žáková, Ostrava Hrabůvka

 

 Výhercům gratulujeme!

O termínu a místu předání cen budou výherci informováni e-mailem.


Vyhodnocení soutěže 

Dopravně znalostní soutěže se zúčastnilo 143 soutěžících, z toho 108 odpovědělo na všechny otázky správně a budou zařazeni do losování o věcné ceny. 35 soutěžících odpovědělo alespoň na jednu otázku špatně.

Vyhodnocení

 

Zde jsou uvedeny správné odpovědi


Otázka č.1:

Při účasti na dopravní nehodě nebo při následné pomoci při dopravní nehodě je pro zachránce prioritní:

A –      zachovat vlastní bezpečnost.

B –      ošetřit co nejvíce poraněných osob.

C –      přivolat k dopravní nehodě alespoň jeden televizní štáb.


Otázka č.2:

K zajištění bezpečnosti zachránce slouží především:

A –      zablokování komunikace vlastním vozidlem ve vzdálenosti minimálně 100 m před nehodou.

B –      oblečení reflexní vesty a umístění trojúhelníku nejméně 50 m před odstaveným vozidlem či nehodou, na dálnici nejméně 100 m, v obci může být tato vzdálenost kratší.

C –      ponechání rozsvícených parkovacích světel na nabouraném vozidle.


Otázka č.3:

Výstražné světelné zařízení (blikající směrová světla):

A –      může být užíváno po celou dobu stání u dopravní nehody (což se doporučuje), nejméně však po dobu, než je na vozovce umístěn výstražný trojúhelník.

B –      nahrazuje použití přenosného výstražného trojúhelníka.

C –      se u dopravní nehody nepoužívá, protože může oslňovat okolo jedoucí řidiče, kteří si dopravní nehodu chtějí prohlédnout.


Otázka č.4:

Při příjezdu k dopravní nehodě zachránce (v pořadí):

A –     počká, až někdo další zavolá složky Integrovaného záchranného systému.

B –      vezme lékárničku z kufru a utíká zachraňovat postižené osoby.

C –     zastaví vozidlo v bezpečné vzdálenosti, zhodnotí situaci a rizika pro bezpečnost svou i ostatních osob, rozsvítí výstražná světla, odvede spolucestující (pokud se nebudou podílet na poskytování první pomoci, např. děti) mimo vozovku/za svodidla/na chodník, v reflexní vestě v dané vzdálenosti umístí přenosný výstražný trojúhelník, pokud je to nutné a možné vypne zapalování havarovaného vozidla a zajistí ho proti pohybu.


Otázka č.5:

Při příchodu zachránce k postiženému zachránce pátrá po stavech bezprostředního ohrožení života. Mezi ně patří:

A –      nepřirozené polohy končetin, pěna u úst, zvracení postiženého.

B –      masivní zevní krvácení, porucha vědomí (postižený nereaguje na oslovení, na zatřesení ramenem, na mírnou bolest např. štípnutím do ušního boltce).

C –         sténání a křik z bolesti postiženého.


Otázka č.6:

Po zjištění stavu postižených a zraněných osob zachránce volá:

A –      hlasitě o pomoc za použití slov „Pomoc, pomoc!“.

B –      národní tísňovou linku 155 nebo evropské číslo tísňového volání 112.

C –      na nejbližší policejní služebnu, kterou mu přidělí operátor na telefonní lince 158.


Otázka č.7:

Zachránce při telefonním rozhovoru s dispečerem tísňové linky:

A –      naléhavě vyžaduje pomoc minimálně jednoho lékaře se sanitkou.

B –      laškuje, aby odlehčil zraněným vážnost situace.

C –      sdělí, co se stalo a kde se to stalo. Dále počká na další otázky dispečera a nikdy telefonát neukončuje jako první.


Otázka č.8:

Zachránce po telefonním rozhovoru s dispečerem tísňové linky:

A –      poskytuje první pomoc postiženému dle svých možností či dle pokynů dispečera tísňové linky a to až do příjezdu zdravotnické záchranné služby nebo vyčerpání vlastních sil.

B –      může z místa dopravní nehody odjet, pokud byl jen svědek dopravní nehody nebo škoda na jeho vozidle není vyšší než 100 tisíc Kč.

C –      jde do nejbližší obce hledat dobrovolné hasiče na úklid silnice po nehodě.


Otázka č.9:

Bezprostřední ohrožení života zachraňovaného nastává:

A –      při zástavě krevního oběhu, která se projevuje náhlou ztrátou vědomí (postižený nekomunikuje, nereaguje na zatřesení) a poruchou dýchání (lapavé dýchání nebo žádné dýchání).

B –      pokud postižený zůstává při vědomí sedět v nabouraném vozidle.

C –      pokud se zachraňovaný dožaduje tekutin.


Otázka č.10:

První pomoc (resuscitace) u stavů bezprostředního ohrožení života spočívá:

A –      v polévání obličeje postiženého studenou vodou.

B –      v obrácení postiženého na záda, uvolnění dýchacích cest záklonem hlavy a předsazením dolní čelisti tahem za bradu a kontrolou, zda postižený normálně dýchá (zachránce sleduje pohyby hrudníku, tváři a uchem přiloženým k ústům postiženého poslouchá a pociťuje proudící vzduch).

C –      ve vytrvalém profackovávání zachraňovaného do prvních známek života.


Otázka č.11:

V případě, že zachránce má pochybnosti, že postižený po uvolnění dýchacích cest normálně dýchá,:

A –      začne postiženému střídavě zvedat a pokládat nohy a to ve frekvenci 15 krát za minutu.

B –      prohlásí postiženého za mrtvého.

C –      poklekne zachránce vedle postiženého, položí hranu své dlaně doprostřed hrudníku postiženého, hranu druhé ruky přiloží na ruku první, zaujme polohu kolmo nad hrudníkem postiženého a začne stlačovat hrudník do hloubky 5-6 cm u dospělé osoby a do 1/3 předozadního průměru hrudníku u dětí (u dětí do jednoho roku věku zachránce stlačuje hrudník dvěma prsty).


Otázka č.12:

Pokud je zachránce ochoten (s ohledem na své schopnosti a zdraví) poskytnout postiženému umělé dýchání:

A –      musí si bezpodmínečně před zahájením umělého dýchání sehnat roušku s jednosměrným ventilem.

B –      po 30 stlačeních hrudníku uvolní dýchací cesty záklonem hlavy postiženého a zvednutím brady, přičemž pootevře ústa postiženého. Palcem a ukazovákem ruky stiskne nos postiženého, normálně se nadechne, těsně přiloží svá ústa na ústa postiženého a plynule vydechne do postiženého, přitom sleduje, zda se hrudník postiženého zvedá.

C –      musí si vydezinfikovat svá ústa alkoholem.


Otázka č.13:

Aktuálně uváděná frekvence stlačování hrudníku u dospělého člověka, resp. poměr stlačování hrudníku a umělého dýchání je:

A –      stlačování hrudníku alespoň 100 krát za minutu, resp. 30 stlačení hrudníku a 2 umělé vdechy.

B –      stlačování hrudníku 60 krát za minutu, resp. 15 stlačení hrudníku a 1 umělý dech.

C –      správnou frekvenci určí dispečer tísňové linky po nahlášení váhy a výšky postiženého.


Otázka č.14:

 V případě podezření na poranění páteře (např. dopravní nehoda s motorkářem, cyklistou):

A –      za žádných okolností s postiženým zachránce nemanipuluje.

B –      u stavů bezprostředního ohrožení života s postiženým zachránce (ideálně více zachránců) pohybuje s nevyšší možnou opatrností včetně i sundání helmy, protože okamžitá nutnost resuscitace má přednost před možným následným poraněním páteře.

C –         se zachránce snaží postiženému nereagujícího na jeho podněty zafixovat páteř provizorním způsobem.


Otázka č.15:

V případě poranění, při kterém dochází k rychlé ztrátě většího množství krve (bez ohledu zda se jedná o poranění tepny nebo žíly), zachránce:

A –      musí okamžitě zaškrtit místo mezi srdcem a krvácející ránou.

B –      musí zajistit odtok krve do sterilní nádoby pro pozdější využití při léčbě postiženého.

C –      postiženého položí nebo posadí, rukou (ideálně v rukavici) pevně stlačí krvácející cévu přímo v ráně, a pokud to situace vyžaduje a umožnuje, zhotoví tlakový obvaz.


Otázka č.16:

Po úspěšné resuscitaci postiženého:

A –      má zachránce vyhráno a může se starat o další postižené.

B –      postižený může vstát a náhradním způsobem může pokračovat dál ve své cestě.

C –      i nadále až do příjezdu zdravotnické záchranné služby zachránce sleduje stav postiženého, případně určí jinou osobu, která musí do příjezdu zdravotnické záchranné služby sledovat aktuální stav postiženého.