Statutární město Ostrava - oficiální portál
  • Velikost písma:
  • A
  • A
  • A

Osobní nástroje

Připomínka tábora Hanke

Poslední změna: Pondělí 23.04.2018 13:16 - Havránek Petr
V místě bývalého internačního tábora Hanke bude umístěna pamětní deska. Do přípravy textu se zapojili studenti Gymnázia Olgy Havlové z Poruby. Přibližme si okolnosti vzniku tábora a co se v něm událo.

Hanke táborPodobně jako v ostatních městech osvobozeného Československa vzniklo v roce 1945 v Ostravě více než dvacet internačních táborů, do nichž byli soustředěni obyvatelé německého původu z města a okolí. Povinností internovaných byly nucené práce. Jeden z táborů byl umístěn v Nádražní ulici 75 v komplexu budov někdejšího zasilatelství Hanke. Prošlo jím na 600 mužů a 100 žen. V době od poloviny května do 13. června v něm násilnou smrtí zahynulo nejméně 231 osob. Většina z nich se „provinila“ pouze tím, že byla německého původu. Pokud byli někteří členy SA či jiných nacistických organizací, měl míru jejich provinění posoudit soud. To se nestalo.

Tábor Hanke byl střežen 12 členy výpomocné stráže Národní bezpečnosti (NB) pod velením horníka z Hrušova Emila Martínka. Ten stejně jako ostatní strážci využíval k mučení a popravám internovaných Heinricha Glosse, Čecha, který se před válkou hlásil k Němcům. Na základě rozkazů Martínka lámal „obviněným“ žebra, ruce a nohy, páčil zlaté zuby, mučil je elektrickým proudem. Internované popravoval pověšením na rouru od přívodu vody k WC, před popravou je nutil k hromadným souložím. Pokud nezemřeli dostatečně rychle, nutil ostatní vězně, aby je dobíjeli kameny a cihlami.

Těla obětí byla z velké části pohřbena v hromadných hrobech u ostravského městského hřbitova (dnes Sad Milady Horákové) nebo spálena v blízkém krematoriu.  Sám Martínek uvěznil a zastřelil Čecha Františka Šedinu, který bydlel v areálu zasilatelství, za to, že vynášel zprávy o poměrech v táboře. Po jeho smrti několikrát znásilnil a okradl jeho ženu. Aby zakryl pravou příčinu Šedinovy smrti a svévolné popravy, zosnoval 5. června fingovanou vzpouru internovaných a obvinil již několik dní mrtvého Šedinu z účasti na ní. Zpráva o vzpouře byla publikována v Nové svobodě a výrazně posílila protiněmecké nálady.

Zprávy o ukrutnostech v táboře se dostaly na veřejnost a byly dokonce publikovány v zahraničí. Dne 13. 6. 1945 bylo vedení tábora odvoláno a ostrahu převzaly jednotky SNB. Do podzimu tam pak zemřelo už jen pět lidí, zřejmě přirozenou smrtí. Martínek a ostatní bývalí strážci byli opakovaně zadrženi a propuštěni. Dne 3. listopadu 1947 přijela do Ostravy vyšetřit kauzu komise Ústavodárného národního shromáždění (ÚNV) z Prahy. Vyslechla řadu svědectví a sestavila závěrečný protokol. Na její výzvu byli čtyři hlavní viníci znovu uvězněni. Po 25. únoru 1948 však bylo obvinění „zameteno pod koberec“. Jediným trestem bývalých velitelů a strážců NB se tak stalo vyloučení z KSČ.

V Ostravě se veřejnost o zvěrstvech páchaných v táboře Hanke dozvěděla znovu až v 90. letech 20. století. Historik Mečislav Borák našel v Archivu bezpečnostních složek Brno-Kanice materiály ÚNV z roku 1947 včetně jmen popravených. Spolu s Tomášem Staňkem zveřejnil první zprávy o osudu českých Němců po válce. Jeho obsáhlá studie o poměrech v táboře Hanke pak vyšla v 18. čísle sborníku OSTRAVA, příspěvky k dějinám a současnosti Ostravy a Ostravska. Články a studie obou historiků vyvolaly zájem veřejnosti, ovšem jasného postoje ze strany ostravských úřadů a institucí se nedočkaly. Teprve letos připravuje Magistrát města Ostravy veřejnou připomínku obětí poválečného násilí na prostých obyvatelích Ostravska, vtesanou do kamene v místě, kde stál v roce 1945 tábor Hanke.

Do přípravy textu na pamětní desku se zapojili studenti Gymnázia Olgy Havlové v Porubě. Ti se seznámili s historickými skutečnostmi, provedli anketu mezi občany města a následně navrhli několik variant:

  • Žádný nesprávný lidský čin se nemá vracet stejným způsobem.
  • Pamatujme, že nenávist plodí další nenávist.
  • Nechť jsou oběti připomínkou toho, že pouze odpuštěním kolektivní viny a soudní spravedlností nalezneme mír.